Potkáváme se netradičně na sběrném dvoře v Uherčicích na Břeclavsku. Před lety tady Radek Staňka jako mladý student brigádničil a ve světě odpadů už zůstal. Absolvent Agronomické fakulty MENDELU ještě při škole začal rozvíjet motivační systém třídění odpadů pro obce. Jeho cílem bylo nastavit spravedlivější odpadové hospodářství v Česku. Dnes systém využívá přes sto obcí. Jejich občanům se podařilo celkově za rok ušetřit na poplatcích za svoz odpadu téměř 20 milionů korun.
Ve veřejném prostoru o sobě mluvíte jako o inženýrovi bufeťákovi. Jak to vzniklo?
Už si přesně nevzpomínám. Asi to muselo vzniknout na nějakém rozboru odpadu, který jsme s kolegou dělali pro obec. Tuším, že tam padlo něco ve stylu: ty inženýre popelnic! A od té doby se mě to drží. (směje se)
Už jako student managementu odpadů na Agronomické fakultě jste v roce 2010 začal tvořit motivační systém třídění odpadů pro obce. Vadilo vám tehdy, jakým způsobem české domácnosti plní popelnice?
Na diplomku se po nás chtělo, abychom sesbírali a vyhodnotili vlastní data. Rozhodl jsem se tehdy pro dotazníkové šetření, ve kterém jsem se ptal lidí, jestli čtou články o třídění odpadu a tak podobně. No a zjistil jsem, že je dost lidí skeptických. Setkával jsem se s odpověďmi typu: proč já bych se měl snažit, když na to soused kašle, ale přitom oba platíme za svoz odpadu stejně? To byl první impulz k tomu vytvořit spravedlivější systém, který by domácnosti motivoval.
Na jakém principu váš motivační systém třídění odpadu funguje?
Základem našeho systému je komunikace. Na začátku dostanete od obce popelnice nebo pytle na třídění odpadu. Následně se vytvoří vazba mezi vámi a tou danou popelnicí, aby bylo jasné, kolik toho konkrétně vaše domácnost vyhodí. V aplikaci na webu pak v osobním účtu můžete sledovat, jak si v motivačním systému vedete.
Za co dostanu plusové body?
Body sbíráte v několika kategoriích. Ušetřit můžete, pokud budete třídit odpad, na který od obce dostanete popelnice. Další položkou je kompostování bio odpadu a taky efektivní svážení popelnic. To znamená, že popelnici opravdu naplníte a nenecháte si odvézt poloprázdnou popelnici. Snažíme se tak lidem vysvětlit, že každý svoz odpadu něco stojí. Do motivačního systému jsme zkoušeli zapojit taky bezobalové nakupování. To se ale nesetkalo s moc pozitivní odezvou. Doufali jsme, že se nám podaří namotivovat prodejce, aby otevřeli bezobalové obchůdky třeba i v menších městech, ale to se nepodařilo. Takže pak lidi spíš nadávali, že nemůžou nasbírat plný počet bodů v systému a zvýhodnění jsou ti, kteří jezdí pracovat do většího města, kde si bez problému bezobalově nakoupí.
Můžu průběžně sledovat, jak si vedu v jednotlivých kategoriích?
K tomu slouží právě váš odpadový účet na webu. Tam můžete sledovat, v jakých kategoriích už máte splněno a kde byste se naopak měli ještě snažit. Navíc to, že se aktivně zajímáte o stav vašeho účtu, je taky plusový bod. Chceme tak ocenit, že se o třídění zajímáte. Protože naším hlavním cílem je opravdu komunikace. Aby s námi lidé mluvili. Aby pochopili, jak systém funguje a proč má smysl se nad odpady zamýšlet.
Jak moc ušetřím, pokud se mi podaří splnit všechna kritéria?
Například u nás v Uherčicích, kde žiju, jsme systém nastavili hodně motivačně. Horní hranice poplatku je 1 200 korun. Když splníte všechny body, dostanete se na spodní hranici, která je 120 korun. Ale záleží samozřejmě na každé obci, jak si pravidla nastaví.
Kolik obcí systém v současnosti využívá?
Přibližně 120 obcí. Začali jsme na jižní Moravě, v současnosti už náš systém ale využívají obce napříč Českem. Zásluhu na tom mají samotní starostové. Marketing je z mého pohledu úplně zbytečný. Nejlepší je, když si mezi sebou sami řeknou, že to funguje.
Máte od obcí zpětnou vazbu? Opravdu se jim díky zavedení systému podařilo snížit množství vyprodukovaného odpadu?
Když se znovu zastavím na příkladu Uherčic, tak nám se podařilo snížit frekvenci svozu odpadu. Popelnice teď vyvážíme jen jednou za měsíc. Běžně obce mají ročně nějakých 180, 200 kilo směsného odpadu na hlavu. U nás jsme na zhruba 80 kilech.
Co je podle vás hlavním klíčem k úspěchu?
Finanční úspora je podle mě až vedlejší motivací. Myslím, že lidi hlavně u třídění nechtějí být za pitomce. To je asi ten největší motor, který je pohání. Chtějí mít pocit, že když už třídí, bude to mít nějaký smysl a nebudou na tom pak stejně jako ti, kteří se na celé třídění vykašlali.
O smyslu třídění
Šířit osvětu se snažíte i prostřednictvím YouTube kanálu Naše odpadky. Aktuálně máte přes deset tisíc odběratelů. Jaká videa jsou mezi sledujícími nejoblíbenější?
Ta srandovní, to totiž baví děti i dospělé. Mám pocit, že v určité fázi začínají informace o třídění lidi trochu obtěžovat. Většina článků je pořád to stejné dokola, znovu a znovu slyšíte, co máte kam vyhodit. Chtělo to nový impulz. Tak jsme se pustili do YouTube a sociálních sítí, protože tam lidi zkrátka jsou. Učíme se, používáme nové nástroje. A jejich prostřednictvím se snažíme mladou i starší generaci vzdělávat.
Většinou je ale praxe taková, že ta nejpracnější videa nebývají ta nejsledovanější. Na jaký obsah jste vy sám opravdu pyšný?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Asi… na videa o kompostování, která jsme dělali se ségrou. Chtěl jsem udělat něco, co bude koukatelný, nebude to nuda a zároveň to lidem pomůže. Vlastně to svým způsobem vystihuje i důvod, proč jsem šel studovat odpady. Naši ze mě chtěli mít zubaře. Jenže já jsem si říkal: opravím někomu zuby, na chvilku mu to pomůže, než půjde na onen svět. Když ale vymyslím systém, který zlepší nakládání s odpady, budou z toho profitovat i další ročníky. Přišlo mi to prostě smysluplnější a dlouhodobější.
Zmínil jste vaši sestru. Zapojil jste do projektu i další rodinné příslušníky nebo kamarády?
První kolega, který se ke mně přidal, byl brigádník ze sběrného dvora ve Štibořicích. Já jsem v té době dělal všechno sám v excelu, žádný pořádný systém neexistoval. Byl to takový sympaťák, tak jsme se dali do řeči – a najednou to bylo, rekrutoval jsem cizího kluka. Pak se k nám začali přidávat další. Ségra za mnou přišla s tím, že náš projekt vypadá zajímavě a ráda by to taky zkusila.
U vás doma už musí být systém třídění vyladěný k dokonalosti, nebo se pletu?
No, úplně bych neřekl, že je vyladěný k dokonalosti. Vzhledem k tomu, že mám děti, tak do toho koše vždycky někdo něco hodí… Nechci úplně říkat, že mi to kazí. (směje se) Ale určitě to u nás nevypadá jako zero waste domácnost.
V Uherčicích jste aktuálně jedním ze zastupitelů. Daří se vám díky tomu více ovlivňovat celý systém třídění v obci?
Nemyslím si, že by to bylo tou funkcí. Samozřejmě, když jsme měnili poplatek za svoz odpadu, tak jsme k tomu udělali besedu. Vesměs je to ale hlavně o té komunikaci. Že se s tím člověkem potkáte v obchodě nebo v hospodě, on se vás zeptá a vy mu můžete poradit. Když jsem ještě studoval, dva nebo tři roky jsem brigádničil ve sběrném dvoře. Tam jsem asi nejvíc navnímal, co lidi trápí. Často se přijdou jenom zeptat, ani s sebou nemají ten odpad. Než že bych tam reálně něco dělal, spíš jsem poskytoval takovou konzultační činnost.
Narazili jsme na to, že mezi lidmi občas narážíte na určitou skepsi. Já osobně často slýchám, že třídění nemá smysl, protože obsahy všech popelnic a kontejnerů stejně končí na jednom místě. Máte pro to nějaký argument?
No, ono se to ale opravdu může stát. V jedné obci jsme to dokonce řešili. Někdo dostal podezření, tak jsme na odpad dali GPS lokátor a sledovali, kam zamíří. A dvakrát nebo třikrát se skutečně stalo, že ten odpad svezli na jedno místo. Ale je potřeba vnímat ten kontext a chápat souvislosti. Nejhorší je, když někdo začne situaci paušalizovat a říkat, že je teda všude zbytečné odpad třídit. Například tady v té obci byl problém, že dotřiďovací linka byla strašně daleko a nevyplatilo se tam s odpadem jezdit. Na druhou stranu si ale myslím, že ve většině případů se to opravdu neděje. A minimálně v našem regionu není žádný důvod odpad netřídit.
Nastřádal jste za ta léta argumenty, kterými dokážete přesvědčit i zarputilého odpůrce třídění?
V praxi se často potkávám s řadou absurdních argumentů. Lidi se třeba ohánějí GDPR, že sledujeme jejich odpady a tím narušujeme jejich soukromí. A to jako jak? Nebo říkají, že je motivační systém znevýhodňuje, protože oni doma nemají internet. Ale náhled do účtu, to je vlastně takový bonus. Přece neznamená, že nemůžu třídit, když se nepodívám na web. Takže, když se setkám s podobnými tvrzeními, vždycky se snažím lidem situaci nějak vysvětlit.
Přepokládám, že vedle třídění je ale taky důležité, aby část odpadu vůbec nevznikala. Motivujete sousedy, aby sami předcházeli vzniku odpadu a tím pádem přeplněným popelnicím?
Největší prevence, kterou můžete udělat, je podpořit domácí kompostování. Když uděláte rozbory, tak zjistíte, že je v popelnicích strašné množství bio odpadu. A tady není na co se vymlouvat. Na vesnici můžete mít kompost na dvoře, ve městech se snažíme podpořit kompostování na sídlištích – říkáme tomu Biotejner.
Vytřídit se toho dá v současnosti opravdu hodně. Dáváte odpadům určitou hierarchii? Jsou podle vás věci, které je potřeba separovat více než jiné?
Na začátku jsme se snažili na občany překlopit tu ekonomiku jedna ku jedné, to znamená, že například za plast byly větší příspěvky než za papír a podobně. Ale dnes už to v systému neřešíme, chceme, aby lidi třídili vše, co se dá.
Jsou rozdíly mezi odpadem z měst a z menších obcí? Platí, že lidé na vesnicích toho více využijí?
Ve městech lidi často argumentují tím, že u nich systém nebude tak dobře fungovat, protože mají bytové domy. U nás v obci máme čtyři bytovky a nevidím absolutně žádný rozdíl mezi jejich odpadem a odpadem z rodinných domů. Z mého pohledu je největším problémem měst to, že se v nich politikaří a hledají se problémy tam, kde nejsou. Proto nejraději pracujeme s menšími obcemi. Jak je tam víc než 10 000 obyvatel, říkám kolegům: do toho se ani nepouštějte, zbytečně budete plýtvat energií.
Co můžu udělat, pokud bych chtěla motivační systém třídění zavést i u nás v obci?
Nejlepší je, když se nám ozve přímo zastupitel nebo starosta obce. Tam už se zhruba za hodinu rozhovoru dopátráme toho, jestli by náš systém v obci dával smysl. Zeptám se ho, kdo sváží odpad, jak je ten systém nastavený, a z toho poznám, jestli se obci motivační systém vyplatí. Není to vždycky jednoduché, ale určitě je dobré se o možnostech minimálně pobavit.
O zálohování lahví
Máte s kolegy dlouhodobý cíl, kam byste chtěli Česko v oblasti třídění odpadu posunout?
Konkrétní hmatatelný cíl nemáme, naše snažení se neustále vyvíjí. Nejvíc nás asi vystihuje slogan spolku, který jsme před dvěma, třemi lety založili spolu s obcemi, a to je směřovat odpady ve prospěch obcí a měst. Například teď se intenzivně věnujeme zálohování PET lahví, udělali jsme k tomu samostatný web Nezálohuj. Snažíme se, aby obce měly odpady stále ve své režii. A aby měly motivované, racionálně uvažující občany, kteří budou do budoucna volit nové vedení obcí nebo se sami stanou poučenými zastupiteli.
Zmínil jste zálohování PET lahví. Proč to podle vás není dobrý nápad?
Nejdřív to vezmu z pohledu člověka. Dneska máte komfort, že do žluté popelnice hodíte veškerý plastový odpad, tetrapaky, někde i plechovky, a nemusíte nic moc řešit. Teď najednou budete muset nesešlapané PET lahve dávat někam zvlášť, bude vám to doma zabírat prostor, a pak stejně budete muset přijet na nějaké sběrné místo, třeba k obchodu, kde od vás lahve vyberou. Prodavačka to zapíše, ale může se stát, že si poškodíte kód na lahvi a najednou přijdete i o těch pár korun na záloze. A výsledek za celé snažení bude, že vám na obci zvednou poplatek za svoz odpadu.
Jak to?
Protože obce přijdou o hodnotu PET lahví, se kterými mohly obchodovat a něco na nich vydělat. Místo obcí budou z PET lahví profitovat firmy, které se začnou specializovat na jejich odvoz. A obcím zůstane jen zbylý plastový odpad, který je ekonomicky nevýhodný. Diskutovat můžeme taky o ekologičnosti celého procesu, když místo jednoho svozu budeme zvlášť vozit nesešlapané PET lahve a potom zbylý odpad. V prvním případě budeme v podstatě vozit vzduch, nehledě na to, že ta svozová frekvence se opět navýší. A co myslíte, že se stane s tou PETkou? To co doteď. Vypere se, nadrtí a znovu vyrobí. Nikdo ji nebude vymývat a okamžitě znovu plnit.
Má to z vašeho pohledu ještě nějaké další dopady na celý systém?
Další aspekt je ten, že pokud z plastového odpadu vyřadíme lahve, nabízí se otázka, jestli se obcím pořád vyplatí vozit plastový odpad na dotřiďovací linku, obzvlášť pokud se nachází ve větší vzdálenosti. To je, jako kdybyste měla hospodu a 20 % lidí přestalo chodit pít. Tak ji můžete zavřít. Do stejné situace se můžou dostat i ty linky. A pokud jich v regionu bude méně, odpad se bude vozit na větší vzdálenosti, což pro některé obce přestane být únosné. A plasty nakonec, přestože budou vytříděné, skončí na skládce.
To mi připomíná ten příběh o obci, kde všechny kontejnery sváželi na jedno místo.
Ano, přesně to se se systémem zálohování PET lahví může stát. Nechci znít skepticky, pořád jsem optimista, ale když se 13 let snažíte motivovat lidi k třídění plastů, jde to skvěle, všichni to chápou, a najednou přijde někdo se zálohou a celé vaše snažení de facto pohřbí… Tak si říkám, že jediné, co má opravdu smysl, protože to máte ve vlastních rukou, je domácí kompostování.
Četla jsem, že aktuálně zkoušíte k likvidaci bio odpadu využít larvy bráněnek…
To je pravda. Snažím se najít způsob, jak se poprat s veškerým gastro odpadem. Protože do kompostu byste měli házet jenom rostlinné zbytky z kuchyně, ne ty živočišné. Jak zatím zjišťuju, bráněnky sežerou všechno, co jim dáte.
Jak by taková likvidace gastro odpadu fungovala v praxi?
Dokážu si představit, že na sběrném dvoře by obec vybírala i gastro odpad z kuchyně. Měli by tam nádoby s bráněnkami, o které by se staral obecní zaměstnanec. Mohla by to být dobrá alternativa ke svážení kuchyňského odpadu do bioplynek, což často bývá velký byznys.
Tak se mi zdá, že kdyby se nedělo pořád něco nového, snad by vás ta práce ani nebavila…
To jste mě strašně potěšila. Protože kolegové v práci jsou ze mě spíš nešťastní. Říkají mi: ty vole, tohle už nám funguje a ty zase vymýšlíš něco nového? (směje se) Pojďme se věnovat něčemu, co už umíme, nepřidávejme si další práci. Ale mě to baví, chci náš projekt posouvat pořád dopředu.
Jak důležitou roli sehrála ve vaší současné práci Agronomická fakulta?
Určitě můžu říct, že mi dala takový ten základní přehled. Dobrý byl za mě důraz na legislativu a hlavně návštěvy praxe. Škoda, že člověk jako student neví, co se mu bude hodit po škole. Dneska bych potřeboval víc mikrobiologie, jak se zajímám o to kompostování, a byl bych rád, kdybych si ty přednášky mohl jít znovu poslechnout. Ale to jsem tenkrát zkrátka ještě netušil. (usmívá se)
Ing. Radek Staňka
Pochází z Uherčic na Břeclavsku. V roce 2011 absolvoval na Agronomické fakultě MENDELU navazující magisterský obor Biotechnologie a management odpadů. Ve stejné době začal pracovat na Motivačním a evidenčním systému pro odpadové hospodářství (MESOH). Je autorem řady projektů pod hlavičkou mojeodpadky.cz a zakladatelem spolku NAŠE ODPADKY sdružujícím města a obce v ČR. Třídění odpadu popularizuje prostřednictvím YouTube kanálu. Působí jako zastupitel v Uherčicích.
