Budova bývalé papírny mezi obcemi Doubravník a Borač na Tišnovsku leží v hlubokém údolí řeky Svratky. Na první pohled se zdá, že průmyslový areál léta nikdo nevyužíval, na některých střechách už začínají rašit mladé stromky. „Točily se tady Četnické humoresky,“ oznamuje hned při příjezdu Jiří Zhoř. Absolvent Agronomické fakulty MENDELU do jedné z budov přestěhoval svoji původně brněnskou farmu. Spolu s kolegy teď ve zrekonstruovaných prostorách pěstuje pod značkou rostutu takzvané mikrobylinky, neboli microgreens. Favoritem jsou prý ředkvičky se sytě červenými stonky.
V centru Brna jste indoor vertikální farmu na pěstování microgreens otevřeli v roce 2019. Jak vás napadlo pustit se do takového podnikání?
Za nápadem stojí trojice kluků, co-founderů, ke kterým jsem se hned ze začátku připojil. Kluci se věnovali byznysu, marketingu, vodohospodářství, ale chyběl jim technolog rostlinář. Já jsem v té době v podstatě nevěděl, co to znamená startup. Na Googlu jsem si přečetl, že je to něco strašně cool, co bych měl chtít. A protože jsem tehdy hledal zkušenosti, šel jsem do toho. Motivací samotného projektu bylo, že se velké množství zelinářských produktů dováží do Česka z Holandska, Německa nebo Itálie. To jsme vnímali jako prostor, kde se dá inovovat, zlepšovat a dělat zeleninu lokálně a v indoor prostředí.
Poměrně brzy vám do toho ale vstoupil covid…
To je pravda. Začali jsme mít první klienty, především kavárny a restaurace. Vzpomínám si, že jeden den z ničeho nic vláda oznámila, že se v pondělí všechno zavře. Donutilo nás to úplně překopat náš byznysplán, začít hledat zákazníky jinde. Vydali jsme se cestou prodeje přímo koncovým zákazníkům. Nejprve jsme zkusili vlastní e-shop, to se nám ale vůbec nepovedlo. Zaměřili jsme se proto na supermarkety nebo zdravé výživy, kde nás lidé mohli najít. Tím nám pomohli překlenout to nelehké covidové období. Dneska máme kavárny i restaurace zase zpátky. Snažíme se ale fungovat na všechny směry, zůstat v kontaktu i s koncovými zákazníky.
Co si má člověk pod pojmem microgreens vlastně představit?
Microgreens jsou různé druhy naklíčené zeleniny, která se sklízí v rané fázi růstu, kdy má rostlinka jen několik centimetrů a děložní lístky. V marketingu lidi často argumentují tím, že microgreens mají až čtyřicetkrát vyšší koncentraci živin než dospělá rostlina. Jestli je to pravda, těžko říct. Máme vlastními testy potvrzené, že jsou microgreens nabité živinami, jestli je to ale desetkrát nebo čtyřicetkrát víc, to už je z našeho pohledu druhořadé.
Jaké druhy mikrobylinek u vás na farmě pěstujete? A máte mezi nimi svého favorita?
Aktuálně pěstujeme hrášek, ředkvičku, slunečnici, kedluben a hořčici. Můj favorit je jednoznačně ředkvička, protože má takovou pálivou intenzivní chuť. A taky na jídle skvěle vypadá díky svému červenému stonku. Já bych ji mohl jíst pořád. Oblíbená je i mezi gastro podniky. Ředkvička je vlastně takovým vůdcem mezi výhonky. (směje se)
V Česku ale podle mého stále ještě není úplně běžné zařazovat microgreens pravidelně do jídelníčku. Našli si k vám zákazníci cestu?
Souhlasím, málokterý Čech ví, co je to microgreens nebo mikrobylinka. Za tu dobu, co podnikáme, se ale situace hodně posunula. Ne kvůli nám, ale obecně přibývá veganů, vegetariánů, lidí se zájmem o zdravý životní styl a microgreens do jejich stravování zapadá. Aktuálně působím v Jihomoravském inovačním centru a tam si mikrobylinky kupuje každý druhý – třeba hrášek dávají kolegové večer chroupat dětem k televizi místo bonbónů nebo chipsů.
Kde všude si lidé vaše výpěstky můžou koupit?
Vedle restaurací a kaváren v Brně, jako jsou SKØG, Rebelbean a další, nás zákazníci najdou v supermarketech, na Rohlíku, ve Sklizenu. Máme taky síť, my tomu říkáme zelinářů, což jsou obchodníci, kteří nakoupí zeleninu, ovoce a pak je distribuují různě do jídelen a dalším odběratelům. Nedávno za mnou přišel jeden můj student a říká mi, že jeho mamka měla doma v ledničce krabičku rostutu. Koupila ji prý na náměstí ve Velké Bíteši, což určitě není naše obchodní aktivita. Jsme ale rádi, že můžeme být takhle dostupní třeba i na Vysočině.
Udržitelné podnikání
Z původních prostor v Brně jste se poměrně záhy přesunuli do budovy bývalé papírny v Doubravníku na Tišnovsku. Jaké máte s novým místem plány?
Od začátku projektu bylo jasné, že se časem přesuneme do většího. Brněnská provozovna pro nás byla spíš takovou testovací halou. V Doubravníku jsme využili brownfield po bývalé papírně. Jde o kombinaci různě starých budov, které roky nikdo nevyužíval. Přímo v areálu je vodní elektrárna, ze které bereme elektřinu. To je pro nás velká výhoda, protože máme kvůli svícení na rostliny obrovskou spotřebu energie. Obecně jsme šli do projektu s myšlenkou, že nechceme stavět na orné půdě, ale dát život nějaké staré budově. Což má samozřejmě obrovské plusy, ale i mínusy. Dneska už bychom na to možná nekoukali tak zelenýma očima, protože rekonstrukce vzala opravdu hodně peněz, než se nám podařilo dostat farmu do stavu, kdy vyhovuje provozně i hygienicky.
Takže původního rozhodnutí zpětně trochu litujete?
Kdybychom teď začínali další provoz, asi bychom už přemýšleli nad nějakým skleníkovým provozem, kde bychom mohli využít sluneční energii. To je ale čas budoucí. Teď máme tuhle farmu a snažíme se udělat maximum s prostorem, který máme k dispozici.
Jedno z hesel vašeho byznysu je chovat se zodpovědně vůči planetě. Oživení starých prostor si můžete pomyslně odškrtnout. Promítá se ale udržitelnost i do samotného pěstování zeleniny? Jaké technologie na vertikální farmě používáte?
Základem jsou pěstební regály s vanami, ve kterých microgreens pěstujeme. Výhonky rostou čistě z vody, nepoužíváme žádné pesticidy ani hnojiva. Máme nainstalovaná speciální LED světla s konkrétním barevným spektrem, důležitá je vzduchotechnika a technologie, které nám pomáhají udržovat konstantní podmínky pro pěstování. Někdy je to trochu náročné, protože stará budova pracuje, ale už jsme se docela přizpůsobili.
Daří se vám uspořit víc vody v porovnání s konvenčním zemědělstvím?
Určitě, úspora vody je jeden z benefitů indoor pěstování. Voda nám cirkuluje a pokud si rostlina v jednu chvíli vodu nevezme, může ji využít později. To znamená, vodu v tom systému neustále držíme. Zase vám neřeknu přesná čísla, ale akvaponické nebo hydroponické farmy často uvádí úsporu až devadesát procent.
Vnímáte ještě jiné výhody indoor pěstování?
Nejzásadnější je podle mě to, že jsme schopní rostliny pěstovat v našich zeměpisných podmínkách dvanáct měsíců v roce, a to beze změny kvality produktu. Důležitá je pro nás i lokálnost a ekologičnost, ve smyslu pěstování bez pesticidů a průmyslových hnojiv.
Na webu rostutu jsem se dočetla, že se aktuálně věnujete také výzkumu a vývoji dalších produktů. Co chystáte?
Výzkum a inovace jsou teď moje primární agenda. Podařilo se nám získat velký TAČR projekt napojený na jednu českou strojní firmu a Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích, kde aktuálně studuji doktorát. Věnujeme se vývoji nových technologií, konkrétně měřící techniky pro vnitřní prostředí. Cílem je, abychom dokázali přizpůsobit to prostředí tak, aby mikrobylinky měly optimální podmínky pro růst. Mimo to si ale děláme vlastní průzkumy a hledáme další druhy, které bychom mohli pěstovat. Reagujeme tak na poptávku restaurací i samotných zákazníků, zjišťujeme, co by chtěli mít na talíři. Teď zkoušíme například koriandr.
Koriandr zrovna patří k přísadám, které člověk buď miluje nebo nenávidí. Chutná mikro-koriandr jinak než velká rostlina? Může být alternativou pro lidi, kteří originální chuť moc neocení?
Asi vás zklamu, chutnají dost podobně. Mikro-koriandr je ale přece jen o něco jemnější, není tak intenzivní. A taky strašně dlouho trvá, než naklíčí, protože má hodně tvrdé osivo.
Projekt rostutu začínal s poměrně malým počtem lidí. Roste váš tým s tím, jak přibývají aktivity?
Přesně tak, z té původní pětky jsme zůstali jen dva. To je přirozené, lidi odchází a jiní zase přichází. Začali jsme taky nabízet brigády studentům, s tím máme dobrou zkušenost. Jako studentovi mi dává smysl dávat práci jiným studentům. Je skvělé vidět, jak se posunuli za tu dobu, co u nás jsou. I když na začátku třeba neměli moc zkušeností, přijali zodpovědnost a už svou agendu skoro až vedou. Nevážeme se přitom jen na studenty zemědělských oborů, ale máme u nás i studenty angličtiny nebo chemie. Je pro nás důležité udržet si v týmu tu dravost, mladost, energičnost. To nás jako startup vystihuje.
Vy sám jste na Agronomické fakultě vystudoval program Fytotechnika. Byl to dobrý základ pro vaše podnikání?
Na svoji alma mater vzpomínám velmi dobře. Fytotechniku vnímám jako stoprocentně zajímavé studium. Samozřejmě, co od studia člověk chce, to si taky odnese. Pro mě osobně bylo klíčové využít i možnosti jako Erasmus nebo různé granty. Když člověk otevře oči, zjistí, že těch možností je fakt spousta a že absolutně nemá šanci je všechny využít.
Hledání inspirace ve světě
Kromě práce v rostutu jste loni na podzim začal působit v Jihomoravském inovačním centru JIC, kde pomáháte vysokoškolákům a středoškolákům na cestě k vlastnímu podnikání. Co všechno pro studenty děláte?
Největší část mojí agendy zabírá vedení předmětu, který se zaměřuje na začátky podnikání. Jak nad nápadem vůbec přemýšlet, aby byl úspěšný na trhu, jak si definovat zákazníka, jak byznysplán. Není to tak, že bych všechno sám lektoroval, spíš se starám o předmět jako takový, hledám ty správné lektory pro jednotlivé oblasti a sdílím vlastní podnikatelské zkušenosti. Ale vidím, že je to služba, která má obrovský smysl, protože se nám dennodenně vrací studenti s tím, že to byl nejlepší předmět, který si kdy zapsali. Vedle toho se studenty potkávám individuálně v rámci konzultací, organizuji různé workshopy, kde studenti můžou networkovat, hledat inspiraci, nápady, kolegy nebo třeba investory.
Využít vašich služeb můžou studenti všech brněnských univerzit?
Máme spolupráci s MUNI, VUT i MENDELU. Na každé škole má předmět trochu jiný název, ale jde vždycky o to samé. Na Mendelově univerzitě si studenti můžou zapsat START-UP MENDELU.
Vnímáte to tak, že mladí lidé dneska chtějí podnikat?
Vnímám obrovský rozdíl mezi nimi a sebou, a to si nepřipadám nějak zvlášť starý. I těch pár let je znát. Moji studenti mají mnohem větší vztah k technologiím, úplně přirozeně implementují třeba umělou inteligenci do svého života. Musím říct, že současná generace studentů mi víc připomíná západní kulturu – s tím, jak jezdí na Erasmy, nebojí se nových zkušeností. Je fakt cítit, že jsou dravější, ale tak zdravě, zdravě motivovaní posouvat věci dál.
Jak jste na tom byl vy sám jako vysokoškolák – věděl jste od začátku, že chcete rozjet vlastní byznys?
Výborná otázka, bylo to přesně naopak. Nikdy jsem neměl úplně tu, řekněme, podnikavost. Spíš jsem se nebál vyjíždět do zahraničí, vždycky když byl nějaký volný grant, snažil jsem se ho využít. To pro mě byla definice podnikavosti. Dost mi pomohlo, že nás v rostutu od začátku bylo pět. Že jsem se do toho mohl postupně dostat, získat trochu zdravého sebevědomí. Přiznám se, že kdyby mi někdo čtyři roky zpátky řekl: běž podnikat, odpovím: já nechci, nemám důvod. Ale ta sdílená zodpovědnost mi ze začátku hodně pomohla. Vlastně vnímám tu tenkou hranici nějakého vnitřního strachu, a protože jsem sám poznal, že je to úplně v pohodě, snažím se teď tuhle stránku podnikání ukazovat dalším studentům. Že se není čeho bát.
Soudě podle vašeho profilu na Instagramu cestujete pořád a hodně. Kam jste se podíval díky zahraničním programům na MENDELU?
Hned v prvním semestru jsem navštívil Finsko, ve druhém Jižní Koreu. Po té Skandinávii mi všichni doporučovali, abych jeden semestr zůstal tady a odstudoval si nějaké předměty. Ale já chtěl znovu vycestovat, a když, tak rovnou mimo Evropu. Což se mi podařilo. Vyjel jsem taky do USA na Louisiana State University, což je výborný partner Agronomické fakulty. Bydlel jsem tam u rodiny, sbíral zkušenosti v labu. Za covidu jsem stihl ještě online stáž v rámci European Institute of Innovation & Technology (EIT), kde jsem se věnoval hydroponickému pěstování tabáku. Přišlo mi skvělé, že jsem svoje téma mohl konzultovat, i když na dálku, s lidmi z celého světa. Škoda, že o spoustě možností studenti ani neví…
Jaká z navštívených zemí vás nejvíc inspirovala?
Nejčastěji se mentálně vracím k té Jižní Koreji. Silný moment byl, když jsme přestupovali v Pekingu. Tam nás čekal ryzí komunismus, všude vojáci, policie, smog. To jsem si říkal: Jirko, cos na sebe proboha vymyslel? Sevřela mě tenkrát taková divná tíseň, pocit, který jsem do té doby jako vášnivý cestovatel neznal. Ale když jsme doletěli do Jižní Koreji, hned to ze mě všechno spadlo. To byla najednou úplně jiná země, plná příjemných lidí. Šlo z nich cítit, že jsou podobný národ, dynamický, plný energie. Druhou vzpomínku mám na jednoho z profesorů, kterého jsem tam potkal. Hned ze začátku se nás zeptal, jaká máme od předmětu očekávání, co si z něj chceme odnést. Lidi mu to nasdíleli, on si všechno zapsal a další hodinu přišel s tím, že trochu upravil sylabus, aby výuka odpovídala našim představám. Taky pro nás organizoval různé projekty, výlety ve volném čase. Hodně mě to inspirovalo a chtěl bych k něčemu podobnému teď jako učitel také dojít.
Nejde mi do hlavy, jak všechno stíháte. Co vás nabíjí? A neříkejte, že jsou to jen vitamíny z microgreens…
Nevím, asi je to nějaký přístup, který mám od malička. Možná budu znít jako mudrc, ale když člověk dělá, co ho baví, nemá stopku. Prostě zkouším, vymýšlím. A mám radost, že se to všechno propojilo a že to svoje nadšení skrze aktivity na JIC můžu předávat dál směrem ke studentům.
MEDAILONEK:
Ing. Jiří Zhoř
Pochází z Třebíče. V roce 2021 absolvoval na Agronomické fakultě MENDELU navazující magisterský program Fytotechnika. O dva roky dříve spolu-založil startup rostutu, který se věnuje pěstování microgreens. Ve firmě aktuálně působí jako vedoucí výzkumu, vyvíjí technologie pro efektivnější pěstování rostlin. Mimo to vede v inovačním centru JIC předmět pro vysokoškoláky, kteří sami chtějí začít podnikat, a studuje doktorát v Českých Budějovicích.
Ing. Jiří Zhoř
Pochází z Třebíče. V roce 2021 absolvoval na Agronomické fakultě MENDELU navazující magisterský program Fytotechnika. O dva roky dříve spolu-založil startup rostutu, který se věnuje pěstování microgreens. Ve firmě aktuálně působí jako vedoucí výzkumu, vyvíjí technologie pro efektivnější pěstování rostlin. Mimo to vede v inovačním centru JIC předmět pro vysokoškoláky, kteří sami chtějí začít podnikat, a studuje doktorát v Českých Budějovicích.
