David Jeník je srdcař. Agronomickou fakultu si zamiloval hned od začátku svého studia a na lidi, atmosféru a pohodu na ní nedá dopustit. Jako velký bonus vnímá možnost zahraničních stáží, díky kterým navštívil země jako JAR, Zambie, Jemen nebo ostrov Sokotra. Může si tak rozšiřovat své znalosti nejen v oblasti zemědělství na různých místech světa a porovnávat je s našimi podmínkami. Svou touhu vzdělávat se a navíc pomáhat naplňuje přes všechna současná omezení spojená s pandemií (únor 2021) i nyní.
Velká část studentského života nyní probíhá distančně z domova. Vy jste ale právě teď od domova dost daleko. Jak je to možné?
To je pravda, distanční výuka probíhá de facto už celý rok, takže je úplně úžasné, že jsem měl možnost do Zambie odjet, a navíc opakovaně. Je to neskutečná zkušenost. Samozřejmě, že nám cestu ovlivnilo opakované testování, zpřísněné podmínky při pohybu po letadle, po letištích a podobně, ale na druhou stranu má tato doba i své kouzlo.
Do Zambie jsem se dostal díky programu Integrated Farming II, který je financován Českou rozvojovou agenturou, a jsem moc rád, že nás projektový manažer Ing. et Ing. Martin Danzer z Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU oslovil a dal nám možnost takto vycestovat. (Více o projektu zde https://fraxinus.mendelu.cz/tropicalforestry/ceske_lesnictvi_ve_svete/zambie/integrated-farming-ii/)
Co tedy Vaše působení v Zambii obnáší a jak vypadá Váš typický den?
Většinou vstáváme celkem brzy ráno a začínáme buď prezentací nebo okamžitým výjezdem do fieldů, tedy přímo k farmářům. Zde řešíme jejich aktuální situaci a problémy. Radíme jim, co by mohli zlepšit nebo naopak je chválíme, co dělají velmi dobře a ostatní by se z toho měli poučit. A to je vlastně taková větší část dne. Po návratu na základnu, kde jsme ubytovaní, probíráme a hodnotíme mezi členy naší české expertní skupiny právě proběhlý den a v návaznosti na to diskutujeme a připravujeme plán na den následující. Řešíme, co nás vlastně čeká, abychom byli plně připraveni na všechny záludnosti, které by mohly nastat.
Dají se uplatnit naše postupy v odlišných afrických podmínkách? Jak vlastně vypadá zemědělství v Zambii?
Naše postupy, ať už evropské nebo české, se použít dají. Jedná se ale většinou pouze o základní postupy, které v Česku děláme už úplně samozřejmě. Při naší práci zde musíme reflektovat místní podmínky, které pozorujeme a vyhodnocujeme, ale často je potřeba použít obyčejný selský rozum. Například místní malí farmáři využívají především lokální plemena, která jsou na místní podnebí perfektně adaptována. Pokud má farmář v rozumné vzdálenosti možnost prodeje mléka, tak se na takový prodej zaměřuje. Mléko na prodej se většinou převáží na nosiči kola, někteří ho vozí na motorce a zcela výjimečně autem. Pak jsou zde místa, kde není možné v rozumné vzdálenosti mléko prodat, proto se farmáři zaměřují především na produkci masa a minimálně na produkci mléka, kterou mají pouze pro svou potřebu. Z toho důvodu se spíše snažíme navést farmáře k tomu, aby využili jejich potenciál užitkovosti na maximum. Je ale také dobré říci a uvědomit si, že například voly zde stále využívají pro tah podomácku vyrobených vozíků nebo pro obdělávání půdy pomocí pluhu.
Naši studenti jezdí do Zambie častěji. Mají tamní zemědělci o takovou spolupráci zájem? Jak Vás vnímají?
Ano, jezdí se sem do Zambie pomáhat především místním farmářům už několik let. Nedaleko Lusaky (hlavní město Zambie) bylo i Centrum excelence České republiky (The Czech Centre of Excellence in Zambia), kde se představovaly nejlepší a nejvhodnější postupy týkající se zemědělství, chovu a produkce pícnin. To už ale od letošního roku neexistuje.
A co se týká mě osobně, dostal jsem se sem do Zambie už podruhé a vždy jsem se setkal pouze s pozitivními ohlasy od farmářů. Naše práce tady je zajímá, jsou nakloněni jakýmkoliv radám, vždy nám velmi naslouchají a mají mnoho otázek.
Omezuje pandemie přímo Vaše fungování na místě? Jak vypadá situace v Zambii?
Ano, pandemie nás částečně omezuje, ale není tak omezující jako v České republice. Samozřejmě jsme omezeni počtem farmářů, které můžeme přizvat, a občas někteří farmáři na poslední chvíli ruší svou účast na přednáškách, protože se bojí, když je jim špatně, aby neohrozili ostatní.
Samozřejmostí je zde pravidelné mytí rukou, dezinfekce a nošení roušek ve společnosti.
Pokud jde člověk nakupovat, při vstupu do jakéhokoliv obchodu v Zambii je umístěna nádoba s čistou vodou a mýdlem, aby si zákazník mohl umýt ruce. Následně mu ochranka vydezinfikuje ruce, změří tělesnou teplotu, takže do obchodu teoreticky vstupuje čistý a zdravý člověk. Navíc ve všech společných prostorech nebo tam, kde se shlukuje více lidí, např. v autě, když jede více neznámých lidí, tak všichni nosí roušku. To vše hodně zabraňuje šíření viru a podle mého názoru to je úplně super přístup.
Toto není zdaleka Váš první studijní pobyt v zahraničí. Během jarní vlny pandemie jste se dokonce musel vrátit z JAR. Co Vám osobně takové pobyty dávají? Doporučil byste je i ostatním studentům?
To je pravda, není to moje první a doufám, že ani poslední cesta do zahraničí, konkrétně do Afriky. Minulý rok, přesně touto dobou v březnu, jsem se dostal do Jihoafrické republiky přes program Erasmus+, kde jsem byl na univerzitě (Cape Peninsula University of Technology), cestoval jsem po farmách a sbíral zkušenosti od místních farmářů, ale po třech týdnech mi byl tento pobyt přerušen a musel jsem se okamžitě vrátit do ČR. A protože mi pojišťovna zrušila pojištění, musel jsem hledat ze dne na den let zpět do České republiky. Na druhou stranu všechny cesty, které jsem podnikl, měly své kouzlo a ze všech jsem si přivezl spoustu zkušeností. A to nejen co se týče oblasti zemědělství, ale také cestování, protože i během cestování musí člověk řešit hodně situací, které nejsou zcela běžné. Když vám například uletí letadlo, musíte řešit přebukování letenek, zajistit si ubytování a podobně. To pak člověku hodně pomůže i v sebepoznání, jak dokáže řešit různé životní situace, a to i ty krizové. Proto bych doporučil zahraniční pobyty nejen těm, kteří rádi cestují, ale i těm, kteří cestování příliš nemusí.
Student 2. ročníku doktorského programu Ing. David Jeník působí na Ústavu chovu a šlechtění zvířat a jeho oborem je Speciální zootechnika se zaměřením na chov skotu a využití moderních technologií. Od začátku svého studia na univerzitě se aktivně zapojuje do fakultního dění, od počáteční práce ve studentském klubu na kolejích, přes fakultní spolek Klas, až po senátora nejprve fakultního, poté celouniverzitního senátu, v němž zastupuje studenty. Mimo to prezentuje Agronomickou fakultu na Polních dnech, středních školách, veletrhu Gaudeamus či konferencích nejen v České republice.
